Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. 4. 2008

V úvodním textu ke své výstavě tišnovský rodák Josef Ptáček přiznává, že konečný výběr snímků na výstavu je vždycky nejtěžší částí jeho fotografické cesty. Fotografování je pro něho dobrodružstvím, poznáním tajemství světla, které modeluje i popírá, je to cesta za horizont sebe samého.
Josef Ptáček však není zdaleka jen fotografem ptáků. Má za sebou i dlouhou etapu černobílých krajin, třpytivých řek a říček s rybáři, dokáže experimentovat a výtvarně si pohrát, hledá "podoby a podobnosti". Jeho fotografie nejsou pouze dokumentem s nespornou výtvarnou hodnotou, ale často mají druhoplánový filosofický podtext. "Oddávám se hrozně rád tomu nádhernému dobrodružství fantazie, té rozkoši domýšlet naznačené a trochu polidštit viděné" - napsal Josef Ptáček před lety na úvodní panel jedné své brněnské výstavy. Umí objevit poesii a děje i ve zdánlivě strnulých neživých součástech přírody - v balvanech, mrtvém dřevě, v ledu.
A nelze zamlčet, že je i výborným vypravěčem a kultivovaným stylistou, má za sebou několik vlastními texty doprovázených fotografických knih.