Jdi na obsah Jdi na menu
 


KORÁB - výstava dobových fotografií a obrazů

11. 4. 2016



pozvanka-3-.jpg

 

Koráb patří k nejstarším ulicím Tišnova. Nikdy to ale nebyla komunikace s velkými domy nebo dopravní tepna směřující dál za humna. Naopak, byla to obyčejná ulice s obyčejnými obyvateli, většinou prostými, jen výjimečně zámožnějšími, kteří se s ostatními spolupodíleli na celkovém obrazu města. Přesto se ale od samého počátku tato ulice něčím zásadně odlišovala. Byla totiž bytostně spjatá s vodou.

Chceme-li se proto zabývat jejími dějinami, musíme se zabývat dějinami celého Tišnova. Nejen v nejstarší době to, co platí pro obec, platí pro Koráb a stejně tak naopak. Na začátku všeho byl jeden přírodní fenomén a jedna historická událost. Tím fenoménem byla ideální poloha místa k založení sídliště nejstarších obyvatel. Konkrétně údolní niva řeky Svratky, chráněná okolními kopci, a přírodní vyvýšenina kousek nad řekou s majestátní horou, později nazývanou Květnice, za zády. Zde v tomto prostoru zhruba dnešního dolního náměstí se začali usazovat lidé kolem dopravní tepny spojující Brno s povodím horní Svratky a ideální podmínky místa vedly záhy k rozšiřování prostoru do podoby trhové vsi s farním kostelem ještě o několik desítek metrů výše.

Tou historickou událostí bylo založení kláštera sester cisterciaček Porta coeli jen necelé dva kilometry odtud v roce 1232, a to nejvyššími představiteli tehdejšího českého státu. Trhová ves Tusnovice se stala majetkem opatství a hned od prvopočátku i centrem celého klášterního panství. Nic tak nebránilo jejímu všestrannému rozvoji a rychlé přeměně na prosperující poddanské městečko Tišnov se všemi s tím souvisejícími atributy. Mezi nejdůležitější patřila řemeslná výroba, obchod a na to navazující stavební rozvoj a postupné rozšiřování prostoru do nových ulic.

Jak vypadal prostor údolní nivy na úplném počátku moderní historie, samozřejmě nevíme. Můžeme jen předpokládat, že zde řeka vytvářela četná ramena, meandry, ostrůvky, tůně  a neprostupné bažiny. Možná právě proto vybrala královna Konstancie zdejší lokalitu jako vhodnou pro cisterciácký řád. Jeho domy totiž musely stát mimo obydlená území v nedotčené přírodě s vodními zdroji. Hned po hlavní kontemplativní činnosti řehole bylo pro cisterciácké mnichy a mnišky prvořadým úkolem zušlechťování krajiny k obrazu Božímu a hospodářskému využití. Stejně tak bylo typické a hrálo důležitou roli spojení cisterciáci

a voda. Proto v jejich architektuře nacházíme tolik vodních děl, kanálů, náhonů, vodních kaplí či rybníků.

A právě proto také v konkrétním případě Porta coeli můžeme hned v prvních desetiletích existence kláštera hovořit o dlouhém vodním náhonu, vybudovaném vrchností pravděpodobně úpravou jednoho z původně přirozených ramen řeky Svratky. Náhon, protékající jihozápadním okrajem historického jádra městečka, byl předobrazem na něm postupně vznikající ulice Koráb. Její vznik a postupná zástavba s ním totiž bezprostředně souvisela a byla s ním po celých dalších sedm století také absolutně spjata.

Prvními stavbami zde byly již ve 14. století doložené dva mlýny na spodní vodu, a sice horní v místě dnešního AZ centra, původně v soukromých rukou, který krátce před rokem 1544 zakoupila se svolením vrchnosti městská obec, a střední, zvaný původně špitální, později Korábův neboli Korábovský o několik desítek metrů níže, poprvé doložený k roku 1353. Střední proto, že Tišnov měl ještě mlýn dolní, Cahlův neboli panský, později Červený, který měl svůj samostatný kratší náhon. Ten vznikl na konci 15. století. Podle jedné z mlynářských rodin, Korábů, vlastnící střední mlýn, dostala ulice také svůj název, který se udržel dodnes. Korábové patřili k zámožným měšťanům, vlastnili i další domy ve městě a aktivně se podíleli na správě městečka. Do jejich rukou se mlýn dostal v roce 1561, kdy jej abatyše Ludmila z Dubének prodala z majetku kláštera bohatému tišnovskému měšťanovi Šebestiánu Korábovi.

Nejstarší domy budoucí ulice se objevují v 15. století v sousedství horního, tedy později obecního mlýna. První plošná zástavba parcel podél náhonu mezi horním a prostředním mlýnem je z 16. století. Od této chvíle můžeme hovořit o utvoření skutečné ulice Koráb, která ale z důvodu vodní plochy byla vždy jednostranná. 16. století bylo totiž dobou všestranného růstu a prosperity městečka. Měšťané hojně využívali četných privilegií jak ze strany panovníků, tak i vrchnosti. K těm nejvýznamnějším patřilo bezesporu velké privilegium abatyše Borbory Konické z roku 1554, mimo jiné potvrzující držbu obecního mlýna a jako jedno z nových práv udělující i právo rybolovu v mlýnském náhonu.

Vzestup městečka prudce zastavila třicetiletá válka, jeden z nejstrašnějších válečných konfliktů na evropském kontinentu, a to se všemi přímými i nepřímými důsledky a dopady. Dramaticky ubylo obyvatelstva, zastavila se řemeslná výroba a zpustošeno bylo množství domů, mezi nimi i prostřední Korábův mlýn, který se už své obnovy nedočkal. Vše dokonal katastrofální celoměstský požár v roce 1668.

Stabilizaci poměrů a nový nádech přinesla až první polovina 18. století. Domy byly obnovovány v modernějších konstrukčních i materiálových formách a výrazné oživení zaznamenala i řemesla, sdružená do několika cechů. To platí i o Korábu, který zůstal trvalou součástí historického půdorysu městečka. Tato skutečnost je patrná už na nejstarším mapovém vyobrazení, tzv. prvním vojenském mapování z let 1763 – 1764, kde ale ještě dominuje především vodní náhon. Druhé vojenské mapování z roku 1834 je v tomto směru již mnohem dokonalejší. Koráb se svojí zástavbou na něm jasně tvoří jednu z okrajových vybíhajících částí města s přímou návazností na centrum. Už konkrétní situace jednotlivých parcel je přesně zaznamenána na císařském povinném otisku stabilního katastru z roku 1826. Je na něm podrobně zakreslena zástavba kolem obecního mlýna a řada asi 12 domů s ulicí na levém břehu náhonu. Koráb má mírně jihozápadní směr, podobně jako o něco jižněji s ním téměř rovnoběžná významnější ulice Cáhlovská s oboustrannou zástavbou, komunikací z města a hospodářským dvorem.

Kresebně Koráb zachytil na nejstarším vyobrazení městečka z roku 1728 městský syndik Karel Josef Vokoun. Oproti císařskému otisku stabilního katastru ale na této kolorované vedutě vyobrazil Koráb i sousední Cáhlovskou ulici s opačnou orientací mírně jihovýchodním směrem.

Skutečnou podobu ulice a život na ní zachycovali od konce 19. století fotografové a s určitým nadhledem ještě později malíři, které okouzlila zvláštní poezie tohoto místa i skutečnost, že panorama Tišnova a jeho střech je odsud prostě nejkrásnější.

Moderní doba 20. století přinesla Korábu dvě zásadní události. Na začátku to byl mimořádný pokrok ve formě elektrického proudu. Ten se zde k užitku domácností a rozvoji řemeslné a dokonce i tovární výroby nejen využíval, nýbrž také v městské elektrárně při obecním mlýnu za pomoci Francisovy turbíny i vyráběl. Elektrické lampy osvětlily tišnovské ulice na začátku roku 1910.

S koncem století přišel i konec vodního náhonu, který ztratil podstatu své existence, postupně i vodu a stal se zarůstající stokou a smetištěm. Nakonec byl zasypán a terén upraven do současné podoby. Na osobité vodní dílo, dotvářející po staletí kolorit celé jižní části města, zbyly jen nostalgické vzpomínky pamětníků a každá ulice se svými obyvateli, včetně Korábu, se s touto skutečností musela po svém vypořádat.  

                                                                                 PhDr. Josef Zacpal